|
Doba cizí nadvlády naučila Slovany v Čechách zakládati na příhodných místech hradiště. V nichž se
obyvatelstvo mohlo skrýti v čase nepřátelského vpádu a též proti nepřátelům se brániti. Hradiště taková
byla zakládána na místech chráněných strmými skalními stěnami, nebo na ostrohu obtékaném řekami
nebo obklopeném rybníky a bahnisky.
Vystupme na návrší nad Dobřichovicemi na pravém břehu řeky Berounky, rozhlédněme se vůkol a
přesvědčíme se, jak rozkošná kotlinka kolem Dobřichovic s dobrou naplavenou půdou ze všech stran je
od přírody chráněna. Proti severu pne se mocná bašta hřebenů příkře se svážejících, prorvaná úzkou
branou, jíž plyne potok karlický, branou, jež dala se umělou hrází lehce přehraditi, potok ve svém toku
zastaviti a celé údolí až ke Hrádku v jezero proměniti. Že se tak stávalo, možno souditi z toho, že
prastarému mlýnci nad Karlíkem říkávalo se "Mlýn na hrázi". Ještě podnes spatřujeme v kotlině údolí
karlického bažinu a část lesa, vroubícího ono údolí směrem severním, sluje "Nad rybníkem". Na druhé
straně uzavírají kotlinu dobřichovickou hřebeny brdské, při jichž patě se vine řeka Berounka, která proti
Všenorům skalních hřebenů od Vonoklas se svážejících se dotýká. Pak pohlédněme směrem k
"Blatnicím" a přikloňme sluchu svého k významu onoho jména, ukazujícího na blata, mokřiny a máme
před sebou obraz ideálního osídlení.
V mezích těchto stávala původní osada, jejíž středem bylo vyvýšené místo u dnešního Karlíka, s něhož
hřbitov a kostel v okolí pohlíží.
V oněch místech usadil se před staletími rod Dobřichův, dle něho osada časem se rozšiřující nazvána
byla. Nejstarší jména našich dědin jsou čelední /patronymická/ s koncovkou na ice, ov, im, in. Svědčí o
tom, že obyvatelům jisté dědiny dávalo se jméno jediné. Nejhojnější jsou jména s koncovkou ici nebo ice,
která se připojovala ku staročeským jménům osobním, dnes ovšem k nepoznání změněným. Užívají se
toliko v mnohočtu. Tak od osobního jména Dobřich povstaly Dobřichovice.
Sídlo Dobřichovo s opevněným hradem v dnešním Karlíku a tvrzí u Berounky, chránící brod přes řeku,
připadlo jako ostatní sídla stařešinů v okolí hlavního města pod moc knížete pražského. Za času
Boleslava ll., kdy zapouštělo křestanství své kořeny v Čechách, přijaly i Dobřichovice, poddány jsouce
knížeti, novou víru. Z piety ku starému hradišti Dobřichovu vystavena malá románská kaple, zasvěcená
sv. Martinu, jejíž původ znalci umění stavitelského do stol. Xll. kladou. Kolem kaple založen i hřbitov
křestanský, který až dosud obyvatelstvu zdejšímu za poslední odpočinek slouží.
Dobřichovice v poddanství kláštera ostrovského. Před ústím Sázavy končí ve Vltavě dlouhý ostrov, kde
Boleslav ll. na sklonku života svého, uprostřed řeky mezi tichými lesy a skalami, založil benediktinský
klášter sv. Jana Křtitele, "na Ostrově", jejž téměř všichni Přemyslovci bohatě přízní svou dařili. Tomuto
klášteru darována Boleslavem i osada Dobřichovice s kaplí a desátky lidí usedlých. Benediktíni kláštera
ostrovského věnovali Dobřichovicům péči nevšední. Mýtili lesy, vysušovali močály, vzdělávali půdu
a vedli vzorné hospodářství. Nad Berounkou vystavěli dvorec s tvrzí, která střežila brod a přechod přes
řeku. Toho času /zač. stol. Xlll./ počaly se Dobřichovice rozšiřovati, zejména, když původní středisko,
dnešní Karlík, pozbylo pro vzdálenost řeky a dvorce svého významu a celé těžiště do dnešních
Dobřichovic přeloženo bylo.
|